Domeček

Mohu ale klidně prohlásit, že pokaždé jsem litovala toho, že jsem jí večer pustila. Dá se napsat, že nějak pokazila večerní klid. V pondělí tam zazněly zprávy  o Pražské nemocnici V Motole – asi nemá cenu to komentovat. Tuhle nemocnici znám. Zhruba před 3 – 4 roky, jsem tam strávila několik dní, s dětmi. No, jak je vidno, nic se od té doby nezměnilo. Proslulá, i v zahraničí známá jednotka a dopadá takhle. Zdravotnictví komentovat nebudu – už jsem se o něm párkrát zmiňovala. Jen si vždy, když slyším něco podobného vzpomenu na článek o tom, jak naše republika posílá milion do Afriky na rozvoj internetu.

Dál zazněla zpráva o napadení učitele učněm. Padla i zmínka o tom, že učitelé požadují status veřejného činitele. Hm, jestli dopadnou, jako záchranáři – kterým sice byl přiznán, ale nějak začne platit od roku 2006 – tak to jim fakt pomůže.  ( Ani přesně nevím, jestli ho opravdu tehdy těm záchranářům přiznali, nebo ne. Už jsem to pak nesledovala. ) tady bych s tím ale souhlasila.  Ale u učitelů ?  možná by stálo za to, kouknout na statistiky, kdo je napaden víc. Učitel, nebo třeba prodavači?

Neupírám jim, že to nemají jednoduché. Už několikrát jsem se zmínila o tom, že práci, nebo to je poslání? Těchto lidí obdivuji. A nezáleží na tom, kde a koho učí. Jestli děti zdravé, či nějak handicapované.   Nedovedu si představit, že bych měla kolem sebe denně víc než 5 dětí. Stačí mi bohatě 4 – když přijede na prázdniny sestra se svými.

Dnes mne zaujali dvě zprávy. Jedna z nich byla o požáru v Brně. Tady mne spíš zaujal způsob komentování. Dušan Volejník zprávu o " největším neštěstí na vysočině za posledních několik let " přednášel stylem, který na mne působil, jak kdyby odříkával  text u zkoušek a myšlenkami byl zcela jinde. ( jsou to jeho vlastní slova, která v komentáři použil ... ) 

První zpráva, kterou jsem zaslechla, mne docela zaujala a donutila mne si jí vyslechnout celou. Jde o jednoho šikovného, vynalézavého bezdomovce, který se " propašoval " přes veškeré kontroly, prý největší u nás, až do skladu teplého letadla. No, napadla mne v tu chvíli jen jedna jediná myšlenka: Ještě, že jsme tak malá a bezvýznamná země, že nestojíme teroristům ani o nějaký ten postřeh. Jinak, jak je vidno, moc práce by si tady u nás neužily …

Včera jsem televizi nepouštěla vůbec. Po přednášce, na které jsem byla, jsem si nehodlala kazit večer. Sice jsem se vrátila hodně dlouho po televizních novinách, ale i tak, stejně jak tak koukám do programu, je tm čím dál tím větší prd.

Začínám docházet k závěru, že na těch obdobích, kdy telka stávkuje je něco fajn. …