Domeček

Nedávno tu majitelka pelíšku napsala úvahu o přišlém jaru. Vcelku souhlasím, jen mi připadá škoda, házet po chlapovi klávesnicí. ( teda, líto je mi té klávesnice. Mám bezdrátovou – tehdy stála dost… :). I já jsem v ty dny ožila. Začalo se dařit, projekt se najednou pohnul mílovými kroky, děti vylítly ven, zimní hadry do krabic….

další človíček přibyl do " projektu ". Tentokrát nebyla žádná e-mailová adresa, ani telefon. Takže, nebylo jiné řešení, než osobní kontakt. Navštívila jsem osobu v jeho království, a s velmi maličkou dušičkou přednesla svou prosbu - aby se stal přispěvatelem do časopisu.

Posledních tak 10 dní jsem se zapoměla zastavit. K napsání toho, co je nové se chystám už od čtvrtka. Někde jsem tu zahlédla povzdech, že má den jen 24 hodin. Musím se přidat, i když, poslední dny byly náročné, zato ale nádherné ...

Jo, jo – trpělivost se vyplácí. Právě mám souhlas jedné z kapacit na Alternativní medicínu a Etikoterapii u nás, že bude přispívat svými články, nebo radami do časopisu.

Čekala jsem s tímto článkem, až se mi to potvrdí, dnes se to potvrdilo. Přece jen, chtěla jsem mít jistotu, po dnešku jí mám.

Mé začátky u počítače. Počítačovým znalcům vstup zakázán! V případě neuposlechnutí, vstup na vlastní nebezpečí! Neberu na sebe žádnou odpovědnost, za vzniklé újmy na Vašem zdraví, při čtení mých řádků! Je to líčení laika a jeho " boje " s počítačem.

Volný, nebo spíše napsat klidný? To je asi jedno. I když, výstižnější by bylo asi to klidný. Od pátku od 17 hodin jsem sama. Vzhledem k tomu, že jsem věnovala čas uklízení a využila toho, že se mi nikdo " nepletl " pod nohy, tak moc volna nebylo.

Tento týden se mi podařilo je stihnout, nebo si je pustit 2x. Nemívám to ve zvyku. Televizi moc nepouštím. Z několika důvodů. Nebaví mne moc a povětšinu času stávkuje. Má na to nárok. Je to stařičká Color 416 . Naposled se rozhodla stávkovat poslední den vánočních prázdnin. Tehdy jí to vydrželo skoro 14 dní. Mám jí spíš jako " lapač prachu ".

Že by jsem se blížila ke konci? Včera v noci a dnes přes den jsem konečně pokročila. Nejen v tom, že jsem dodělala rubriky, jejich složení a zaměření, ale hlavně to všechno z různých kousků papíru převedla do počítače.

Mám za sebou zajímavou dvouhodinovou přednášku. Dnes do našeho města zavítal Vladimír Vogeltanz. Je to autor knihy " Co s doktorem - Cesta Etikoterapie " .

Večení klid, jak vyšitý na psaní, plánování, pracování - no, jenže skutek utek. Rozdělala jsem 3 věci a ani jednu nedodělala, či spíše ani nezačala. To je asi výstižnější. Myšlenky se toulají všude, jen ne u počítače.

Kravina, jak jinak. Několik chvilek se tu trápíte s něčím, co se na první pohled zdá jasné a jednoduché - tak proč u toho člověk stráví tolik času. Pak stačí maličko ...

A mám toho tento víkend už tak akorát dost. To, co mělo vyjít nevyšlo, a co nebylo v plánu se stalo. Zvláštní to stav ...

Nedalo mi to. A protože můj " projekt " už mi několik dní " leze na nervy " protože s ním nejde hnout, šla jsem se odreagovat ke zkoumání práce někoho jiného. To je dobrý pocit, když můžu pitvat také něčí práci, a ne jen tu svojí...

Chodím se sem na tento " projekt " koukat už od samého začátku. Takže, jsem se rozhodla podívat i na jeho " vnitřnosti ".